Nevím, jestli je to tím dnešním úplňkem Jisté je, že svět pulzuje takovou rychlostí, že vůbec nestíhám. No dívejte:
Neděle
Jako každý rok po prázdninách, všichni se rozhodli cvičit, fitko praská ve švech. Dokonce přišel i jeden muž. Což by nevadilo, kdyby to nebylo fitko pro ženy. Po poradě s dámami ho vpouštíme, ať se nasardinkuje mezi nás. Připadám si jak v Noci na Karlštějně, jen poněkud obráceně. Jsem tak naspeedovaná, že jejda, lekce je trochu náročnější než obvykle. Tím pádem eliminuji možnost, že by se pán koukal po ostatních dámách. Má oči jen pro mě. Vyvalené námahou.
Pondělí
Začíná škola, což mě motivuje natolik, že se do jedné taky přihlásím. Jen co vyplním přihlášku a vyslechnu si zážitky dětí (jupíí, sedím s kámoškou / jupíí, sedím s kámošem, ale ta bába nás zítra rozsadí), ozve se majitel společnosti, se kterou už pár týdnů vyjednávám spolupráci. Jsem taak nadšená, všechno dopadlo nad mé očekávání. Pán nejenže potvrdí spolupráci, ještě mi nabídne, abych pro něj na kus úvazku pracovala. Zřejmě je zaujat mými netradičními metodami vyjednávání. Jako bonus navrch večer zjišťuji, že lidé jsou skvělí sami od sebe a ty nabídky spolupráce jsou nakonec dvě. Jsem z toho úplně hin, jak se to valí jedno za druhým. Nejlepší hláška dne - Veru, sakra, z jakých divokých vajec jsi?? Joo, to kdybych věděla.
Úterý
Přihláška do školy je potvrzena, posílám školné, odcvičím dvě lekce a jedu na schůzku do rehabilitačního centra jedné nemocnice. Mají zájem o má dechová cvičení, což je super splnění mého snu, spolupracovat s takovým subjektem. Docela si porozumíme, nějaký návrh spolupráce visí ve vzduchu, tak držte palce. Hlavou mi víří tolik myšlenek a nápadů, že mám pocit, že v nejbližších chvílích exploduji. Dost prekérní situace pro jogína, byť by byl jakkoliv splašený. Nedá se nic dělat, vypínám mobil a jdu běhat, běhat a běhat. Vnímám rytmus dechu a běžících nohou, zírám na pohasínající oblohu, na fialové mraky a v hlavě mám konečně trochu pusto.
Středa
Předpokládám, že největším adrenalinem dnešního dne bude jóga pro oddíl devítiletých fotbalistů. No výzva to tedy je, ovšem ani zdaleka mě nevykolejí tolik jako skutečnost, že dnes obdržím svoji první žádost v životě o moji podepsanou fotografii. Jakože o autogram! Někdo si myslí, že jsem takovým přínosem pro společnost, že stojí za to mít můj podpis. Tímto chci tomu člověku poděkovat. Je to pro mě obrovská motivace a závazek zároveň.
A když už jsem v tom děkování, chci říct, že jsem šťastný člověk už jen tím, kolik skvělých lidí mám kolem sebe, ať už na blízko, nebo na dálku. Lidí, kteří dokáží podpořit nejen mě, ale umí nezištně pomoci i ostatním. Kteří mě umí každý den rozesmát a jsou při mně, i když je mi do breku. Takže díky díky vám všem! A kdybyste chtěli podpis, stačí říct :-D
