Největší jogín

Stejně jako svět tvoří jednotlivci, tak i život jednotlivce se skládá z drobných okamžiků. Mám obrovské štěstí, že ty drobné okamžiky, které dělají den hezčí, ke mně přicházejíí. 

Těší mě, když první držitel mého autogramu mi z radosti přislíbí poslat vánoční přání. Nebo když mi cestou na přednášku pro seniory cinkne zpráva od mé dávné jógové spolužačky, že zrovna projížděla kolem a že mi to sluší.

Včera mi kamarádka poslala úryvek z knížky, je to pár vět o dechu a o tom, že máme být šťastní prostě proto, že vůbec jsme. Nedělám to často, ale přišlo mi to tak aktuální, že jsem ten úryvek přečetla na všech dnešních lekcích při relaxaci. Nečekala bych, co těch pár vět mezi lidmi způsobí. Od hlubokého ticha přes slzy v očích až po objetí.

Po jedné takové lekci za mnou přišla klientka, které se dnes poprvé podařilo postavit se na hlavu. Byla tak nadšená z té stojky a tak dojatá z toho úryvku, že chtěla vědět, co má udělat pro to, aby byla ještě větší jogín. Odpověděla jsem, že úplně největší jogín, kterého znám, je pán v důchodu, který ke mně chodí už čtyři roky cvičit. Který si z nudy při relaxaci vymyslel meditaci na ledničku, který při loďce vždycky předstírá, že se potápí, při mlýnku má připomínky, že kafe má namleté na pět let dopředu, a který docela určitě nečetl žádnou knihu o józe. Zato bere život tak jak je a vždycky je s ním sranda.

Nejde totiž o to, kolik má člověk načteno teorie. Největším jogínem může být úplně kdokoliv, kdo je odpovědný ke svému tělu, sám k sobě a svému životu vůbec. Přidáme-li známé "Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno" a trochu schopnosti najít každý den aspoň kousek hezkého kolem nás, máme velkou šanci být největšími jogíny úplně všichni. Tak prima páteční večer :-)