Uspavač hadů

Masérská škola lidi sbližuje a vznikají tam pevná přátelství, říkal lektor na úvodní hodině. Záhy jsem pochopila proč a s postupujícím časem mu musím dát zapravdu. 

Ono se dost těžko nedá dostat člověku pod kůži, když hned první den zjistíte, jaké nosí spodní prádlo. Také je pochopitelné, proč tam vzniká tolik nových vztahů. Podle mě je masérská škola nejlepší seznamka, protože si dotyčného doslova a do písmene osaháte, takže rozhodně víte, že nekupujete zajíce v pytli.

Jenže já, byť extrovert, jsem ve třídě trochu za exota. Zatímco ostatní spolužáci se vzájemně střídají a pod rukama už snad prošli všichni všem, mě může masírovat pouze můj spolužák, páč jsem usoudila, že mu to jde nejlépe. Na zbytek třídy jsem uvalila embargo. Ačkoliv tedy nemohu porovnat práci ostatních na vlastní kůži, všimla jsem si přesto jedné věci, jsem pomalá. Ne že bych nestíhala časový limit, jsem přesná jak švýcarské hodinky. Jen mám poloviční kadenci tahů. Zatímco ostatní jedou jak fretky, já se s každým pohybem maluju. Na jednu stranu mám výsledky, které mě těší, jednomu z klientů jsem stihla ulevit od namožené lopatky, sportovci se u mě střídají jak na běžícím pásu. Jen je problém, že masírovaná oběť je po mém zásahu obvykle zralá do postele.

Jak to vypadá, povzbuzující masér ze mě teda nebude. Ale jestli chcete uspat, mám zřejmě velký potenciál :-D Tak mějte krásný den a bděte!