Zázraky

Dnes ráno jsem měla předávat starou kancelář naší neziskovky zpět pronajímateli. Což by nevadilo, kdyby v té kanceláři stále nebyl nábytek. Celý minulý týden jsem se ho snažila udat. Zdarma. Za odvoz. Dvě firmy mě odmítly, že mají plné sklady, dva lidi mě vypekli, když řekli, že si nábytek odvezou a nepřijeli. Nakonec se ozval jeden týpek, že by si dnes ráno odvezl alespon kancelářské židle. Řekla jsem si OK, děj se vůle Boží. Bud se stane zázrak a ten nábytek do osmi ráno nějak zmizí, nebo ten kancl prostě vrátím vybavený. Nebudu se stresovat drobnostmi.

V 7,45 dojeli stěhováci pro kancelářské židle. Jen tak for fun jsem se jich zeptala, jestli by k židlím zdarma nechtěli i ty stoly a skříně. Nechtěli. Byla jsem smířená s tím, že za 15 minut musím obloudit slečnu s předávacím protokolem, aby si ty prostory převzala. Jenže náhle se ve dveřích objevil šéf firmy sídlící na stejném patře a prý jestli dobře slyšel, že nabízím nábytek zdarma. Když jsem mu to odkývala, kde se vzalo tu se vzalo, vyrojilo se pár chlápků a v 7,59 jsem stála v úplně prázdné místnosti! Takže když v 8,00 vstoupila slečna, měla jsem k předání už jen čtyři holé stěny a klíče.

V euforii té chvíle mě napadlo, že člověk občas potřebuje nějaký malý zázrak, aby si znovu vzpomněl nebo uvěřil, že cokoliv je možné. Prostě cokoliv, co si vymyslí. A vůbec není třeba stresovat se tím, nakolik je to reálné, nebo jak by se to mělo stát. Stačí jen dělat svou práci jak nejlépe to jde a věřit. Zbytek se stane sám. Jak jsem se opět přesvědčila já a jak to v posledních dnech zažívají i moji blízcí. Tak přeji i vám den plný zázraků.